Slohy

Z deníčku jedné kočičky... | Historka ztvárněna mými slovy s Májou

23. března 2015 v 21:24 | Miss Caroline
Dnes jsem se rozhodla napsat "sloh", inu, myslím si, že toto téma mi ani není blízké, protože nikdy moc nedokáži napsat souvisle větu nebo souvětí, abych tam neměla ani jednu pravopisnou chybu nebo se nevyjádřila jako vůl. Nicméně jsem se rozhodla napsat takový kočičí příběh, jeho význam a děj si posuďte samy. =^•^= Ráda bych byla za každý názor na tento design, díky!

Milý kočičí deníčku,
Dnešek byl stejný jako ty ostatní, jen výjimkou bylo to, že svítilo sluníčko a já se vydala na průzkum venkovního světa. Aby nám ale bylo jasno, nejsem žádná tulačka, ano? Přesto jsem se ale odvážila přelézt vysokou zídku a přeskočila jsem k sousedům. Tam na mě čekalo veliké překvapení. Na stromě seděl malý ptáček, přímo k nakousnutí, a tak jsem se rozhodla napadnout to nešťastníka. Vyskočila jsem na strom, kde seděl, ale byl docela vysoký, přesto jsem ale pokračovala dále na horu. Pták si mě ale všimnul a uletěl mi - jaká to ale škoda. Větší problém ale byl, že cesta dolů již nebyla tak jednoduchá, jako ta nahoru a přepadl mě strach. Začala jsem volat o pomoc, ale nikdo se mi neozval. Jen sousedům velký, vzteklý a špinavý pes, který je znám nepříliš příjemnému chování koček, a tak ani není divu, že každá spořádaná kočka se ho vyhne okolo. Já ale nemám moc na výběr. Přede mnou je střecha, ale tam nemusím doskočit a nebo slézt dolů a riskovat, že přežiji útok psa.
Skočila jsem na střechu a jen tak tak jsem přistála. Měla jsem namále, mohlo to dopadnou drasticky. Naštěstí jsem měla štěstí a jsem tady. Pak jsem si šla honit gumičky do vlasů, cupovala pytlíček se šantou kočičí a nakonec jsem dokráčela po svých malých sametových tlapkách domů, kde jsem na dnes čerstvě vypraném prádle usnula. Zanechala jsem na něm plno chlupů, protože měním ze zimního kabátku na jarní. Mějte se mňoukózně, Vaše Mája.

DSC_0054

Seznamte se s Petrem | Sloh - vymyšlená osoba

12. března 2015 v 15:40 | Miss Caroline
Seznamte se s Petrem, chlapcem jehož život není procházka růžovým sadem... Tuším, že prakticky nikdo nepochopí, co tím chtěla autorka aneb já říci. Přesto budu ráda za každý názor na toto...

Petr je chlapec, který tráví již od svých 5 let v dětském domově, protože se stala katastrofa, která ho poznamenala na celý jeho život. Jeho rodiče se rozvedli, ale Petra se nikdo neujal a tak skončil na ulici v mrazu a bez pomoci. Našli ho popeláři na skládce, říká se. Petr beznadějně sní o tom, jak bude v dospělosti bude řidič vlaků, ale to se mu nejspíše nikdy nedokáže uskutečnit. Neumí komunikovat, všichni ho označují za ošklivého. Má kaštanově hnědé vlasy a oči barvy nebe. Není ani tak oškliví jako nekomunikativní, to ale nikomu nenamluvím. Nic nejí, jen suchou rýži a zmrzlinu a proto si s ním nikdo neví rady. Petra jsem potkala, když mu bylo 10 let. V té době prožíval velké deprese a toužil po sebevraždě. Bez úspěchu. "Je to srab!", řekli jeho vrstevníci, když jsem je vyzpovídala, proč Petr nikdy není úspěšný. Dnes Petr dospěl a byl propuštěn ze svého pekla. Je ale bez práce a jeho útočiště je pod mostem. Stal se z něj žebrák. Chtěla jsem mu pomoct, ale odmítnul se slovy: "Mé problémy jsou mými, nikoliv tvými..." Prakticky nic jiného Petr nedokáže říct, protože ho ani nikdo nenaučil moc mluvit.

 
 

Reklama